Vznik jeskyní - Moravský kras

Moravský kras je starobylá země, okraj starého českého masivu. Je tvořen z vápenců útesových, korálových i jiných, uložených zde v době devonské před 350-380 miliony let na dně moře, které se sem šířilo od severu. Jeskyně, krápníky, ponorné řeky, propasti, závrty a ještě mnohé další úkazy tvoří soubor přírodních jevů, kterým říkáme kras. Většinou najdeme krasové jevy na vápencích, protože vápenec se ve vodě zvolna rozpouští a zase se z ní za vhodných okolností sráží. Krasové končiny se od normálních krajin svérázně odlišují.

Jeskyně

Jeskyně jsou podzemní dutiny převážně protáhlého tvaru a mohou tvořit jak velmi krátké jeskyně, tak velké členité často několika patrové jeskynní systémy. Vznikají převážně v krasových oblastech, tedy v oblastech, které jsou tvořeny propustnými horninami např. vápenci nebo dolomity. Tato území jsou specifická typem reliéfu, hydrogeologickými poměry a tvorbou podzemních prostor.

Jakmile se voda s chemicky rozpuštěnou horninou dostane do již volných prostor, začínají minerální látky z vody krystalovat v podobě sintrů a tvoří se tak jeskynní výzdoba např. krápníky. Během vývoje krasové oblasti také může dojít i k několikanásobnému přemodelování prostor, což ztěžuje stanovení doby vzniku částí nebo celých jeskyní.

Při vzniku jeskyní v krasových oblastech hraje dominantní roli voda, která v sobě rozpouští oxid uhličitý z atmosféry a popř. z půdního vzduchu. Tím se z vody stává slabá kyselina uhličitá, která vniká do krasových komplexů, nejčastěji po systému puklin, a má schopnost tyto horniny rozpouštět - korodovat. Takto se prostory postupně zvětšují.

Pokud se do jeskynní dostává voda, která v sobě transportuje úlomkový materiál, pak chemickému rozpouštění výrazně napomáhá i erozivní činnost vody. Vody vnikající do podzemních prostor také mohou unášet jílovité částice a pokud jejich unášecí schopnost klesne, mohou se z nich částice usazovat a vytvořit jílovité sedimenty.